Italská gramatika přehledně.
Všechno podstatné na jednom místě – časy, slovesa, zájmena, členy i záludnosti jako essere/avere nebo passato prossimo. Stručně, s tabulkami a příklady, abyste to fakt pochopili a hned použili. Jako samozřejme to není zcela všechno, protože to ani nejde. A rozhodně vám doporučuji video lekce, kde to pochopíte ještě lépe.
Tip: tabulky si pamatuj jako vzorce, ne jako básničky. VascoEssere, stare a c'è
Italské „být" stojí na slovese essere. Sloveso stare se používá pro stav, zdraví a průběhový čas, a c'è / ci sono vyjadřuje existenci („někde něco je (jakože se to nachází"). Rozhodně tady doporučuji video lekce níže, kde to kompletně vysvětluji.
Essere → kdo/co to je
- původ, národnost, profese
- charakter a trvalé vlastnosti
- poloha a umístění
- čas, datum, hodiny
- pomocné sloveso v minulosti
Stare → jak se má, co dělá
- zdraví a nálada (Come stai?)
- průběhový čas: stare + gerundio
- ustálené fráze (stare attento)
- „zůstat / vydržet někde"
+C'è / ci sono (existence)
C'è (jednotné číslo) a ci sono (množné) říkají, že někde něco existuje – obdoba anglického there is / there are (nebo španělské když používám sloveso HABER (HAY)).
- C'è un bar qui vicino. — Kousek odsud je (nějaký) bar. Nespecifikuji jaký - takže nějaký obecný, proto i ten neurčitý člen.
- Ci sono molti turisti oggi. — Dnes je tu hodně turistů.
- Non c'è nessuno in ufficio. — V kanceláři nikdo není.
Avere a jeho vazby - je toho více, tak doporučuji video lekce italštiny
Sloveso avere (mít) je druhý pilíř italštiny – je to hlavní pomocné sloveso v minulém čase a používá se ve spoustě vazeb, kde čeština řekne „mám hlad / je mi…".
Vazby s avere (čeština je řekne jinak)
Přítomný čas – pravidelná slovesa
Slovesa dělíme podle infinitivu na -are, -ere, -ire. Pozor: skupina -ire má dva vzory – krátký (dormire) a rozšířený o -isc- (finire).
Nepravidelná slovesa v přítomném čase
Italština nemá tak systematické změny kmene jako španělština – spíš si pamatuješ jednotlivá nepravidelná slovesa. Tahle jsou nejdůležitější a uslyšíš je každý den. Jinak je jich samozřejmě honě a nedokáži je tady všechny popsat. Takže nejlepší, když na nějaký narazíš, tak si je třeba někam poznamenat a hlavně vyčasovat.
Modální a další (umět zpaměti)
Gerundio a průběhový čas
Gerundio (něco se právě děje nebo nějaký děj prostě právě nyní probíhá) se tvoří jednoduše a používá hlavně se slovesem stare pro průběhový čas. Doporčuji online video lekce níže, kde to probíráme detailněji.
→Přítomný průběhový čas: stare + gerundio
Passato prossimo (minulý čas) - doporučuji video lekce, kde to probíráme detailněji.
Hlavní minulý čas mluvené italštiny. Skládá se: avere nebo essere (v přítomnosti) + příčestí minulé (participio) To Essere používáme spíše pro slovesa pohybu. To Avere je častější, resp. jeho použití je častější.
Avere, nebo essere?
S avere (většina sloves)
- předmětová slovesa (mít co): Ho mangiato una pizza.
- příčestí se nemění
S essere (pohyb, změna stavu)
- andare, venire, uscire, entrare, partire, nascere, morire, stare, essere, zvratná
- příčestí se shoduje v rodě a čísle: Lei è andata, loro sono andati.
Nepravidelná příčestí (naučit nazpaměť)
Imperfetto a kdy ho použít
Imperfektum je „filmové pozadí" minulosti – opakované, popisné nebo neohraničené děje: jak to vypadalo, co se dělávalo, počasí, zvyky. Opět doporučuji video lekce italštiny níže k tomuto času. Nebo třeba puzzle italsky hravě, kde se těmito časy taky zabýváme
vsPassato prossimo vs. Imperfetto
Passato prossimo (akce)
- jednorázová, ukončená
- posouvá děj („a pak…")
Imperfetto (pozadí)
- opakovaná, zvyk, popis
- „zrovna probíhalo, když…"
Předminulý čas
Děj, který se stal ještě před jiným minulým dějem. Skládá se: avere/essere v imperfektu + příčestí.
Budoucí čas
Ke kmeni infinitivu přilepíš koncovku. U -are se kmenové a mění na e (parlare → parler-).
Nepravidelné kmeny
Podmiňovací způsob
Naše „bychom, byste, by" – co by bylo, zdvořilé žádosti a rady. Stejný kmen jako futuro (takže ho tak jako tak musíme umět) + koncovky -ei, -esti, -ebbe…
Podmínkové věty (se…)
Tři typy podle reálnosti. Schéma: Se + podmínka, výsledek.
- reálná: Se + presente, presente/futuro. Se studi ogni giorno, parlerai presto. (Když se učíš denně, brzy promluvíš.)
- možná/nepravděpodobná: Se + congiuntivo imperfetto, condizionale. Se avessi tempo, viaggerei di più. (Kdybych měl čas, cestoval bych víc.)
- nereálná (minulost): Se + congiuntivo trapassato, condizionale passato. Se avessi studiato, avrei superato l'esame. (Kdybych se byl učil, byl bych prošel.)
Congiuntivo přítomné
Způsob pro přání, pochybnost, názor a emoce – nejčastěji ve vedlejší větě po „che". Italové ho používají mnohem víc než my (a víc než ve španělštině v běžné mluvě).
Kdy ho použít
- přání / vůle: Voglio che tu venga. (Chci, abys přišel.)
- názor / pochybnost: Penso che sia vero. / Non credo che venga.
- emoce: Sono felice che tu sia qui. (Jsem rád, že tu jsi.)
- spojky: benché, affinché, prima che, sebbene + congiuntivo.
Congiuntivo minulé
Koncovky -assi / -essi / -issi podle skupiny. Klíčové pro podmínkové věty 2. typu a zdvořilé žádosti.
Rozkazovací způsob
U „tu" má -are sloveso koncovku -a, ostatní -i. Vykání (Lei) i zápor mají vlastní pravidla.
Zájmena se v rozkazu napojují za sloveso: Dimmi! (Řekni mi!), Fallo! (Udělej to!)
Předmětová zájmena
Přímá (koho/co) a nepřímá (komu). Stojí před vyčasovaným slovesem, nebo se napojují na infinitiv a rozkaz.
Členy a předložky
Toto je docela obtížnější téma a rozhodně doporučuji zkočit na online video lekce níže, kde se tomu o dost více věnuji. Každopádně pojďme si to aspoň malinko shrnout. Italský člen se mění podle prvního písmene slova. A když se člen potká s předložkou, splynou jakoby do jednoho slova (preposizioni articolate).
Určitý člen
- il / i – běžná souhláska: il libro, i libri
- lo / gli – před s+souhláska, z, gn, ps: lo studente, gli studenti
- l' / gli – před samohláskou: l'amico, gli amici
- la / le – ženský rod: la casa, le case
Neurčitý člen
- un – mužský: un libro, un amico
- uno – před s+souhláska, z…: uno studente
- una / un' – ženský: una casa, un'amica
Předložka + člen (nejčastější)
Ukazovací zájmena - velmi praktické
Dvě hlavní: questo (tenhle, blízko) a quello (tamten, dál). Shodují se v rodě a čísle.
Přivlastňovací zájmena
Na rozdíl od češtiny i španělštiny stojí v italštině se členem: il mio, la mia…
Stupňování (je to obtížné téma, doporučuji video lekce italštiny níže)
Srovnání (víc / míň)
- più … di (před jménem/zájmenem): Roma è più grande di Firenze.
- più … che (srovnání dvou vlastností/sloves): È più simpatico che intelligente.
- (così) … come / (tanto) … quanto – stejně jako: È alto come suo padre.
Superlativ a nepravidelná
Relativní superlativ: il più / il meno … di. Absolutní („velmi" - to ale hodně zjednodušuji, jo?) = koncovka -issimo.
Příslovce na -mente
Jako anglické „-ly": vezmeš ženský rod přídavného jména a přidáš -mente.
- lento → lenta → lentamente (pomalu)
- veloce → velocemente (rychle)
- facile → facilmente (snadno – u -le/-re padá koncové -e)
Předložky a / in / da
Tahle trojice trápí každého. Klíč: a = u měst a „komu", in = u zemí a uvnitř, da = „od / z / k někomu".
a vs. in (kam / kde)
- a + město: Vado a Roma. Sono a Milano.
- in + země/region: Vado in Italia. Vivo in Toscana.
- dopravní prostředek: in treno, in macchina, ale a piedi
da (od / z / k)
- odkud: Vengo da Praga.
- k někomu / u někoho: Vado dal medico.
- jak dlouho už: Studio italiano da due anni.
Záludné dvojice + sloveso piacere
Sapere vs. Conoscere
- sapere = vědět fakt, umět: So nuotare. / Non so la risposta.
- conoscere = znát osobu/místo: Conosco Roma. / Ho conosciuto Anna ieri.
Piacere (líbit se)
- jako české „mně se líbí": = bacha na to, že my nejsme podmětem té věci, té dané věty, ale že ta líbená věc se stává podmětem. Ono to je trak i v češtině, ale problém je, že nám to vůbec nedochází. Mi piace il caffè.
- množné číslo věci → piacciono: Mi piacciono i libri.
- minulost s essere: Mi è piaciuto il film.
Trpný rod
Když je důležitější, co se stalo, než kdo to udělal. Dvě cesty:
- essere + příčestí (+ da): Il libro è stato scritto da un italiano. (Kniha byla napsána Italem.)
- si passivante: Qui si parla italiano. (Tady se mluví italsky.)
Časová souslednost
Když je hlavní věta v minulosti, vedlejší se posune „o krok dozadu". Typické u převodu přímé řeči na nepřímou.
- přítomný → imperfektum: „Lavoro." → Ha detto che lavorava.
- minulý → trapassato: „L'ho fatto." → Ha detto che lo aveva fatto.
- budoucí → kondicionál minulý: „Verrò." → Ha detto che sarebbe venuto.
Výslovnost a přízvuk
Italština se čte skoro jak se píše – jen je potřeba znát pár dvojic písmen a roli zdvojených souhlásek.
- c / g před e, i = měkké: ce/ci [če/či], ge/gi [dže/dži]. Před a, o, u = tvrdé.
- ch / gh = vždy tvrdé: che [ke], spaghetti [-geti].
- gli = [lj] (figlio), gn = [ň] (gnocchi), sce/sci = [še/ši] (pesce).
- Zdvojené souhlásky se vyslovují déle a mění význam: pala (lopata) × palla (míč).
- Přízvuk bývá na předposlední slabice; když je na poslední, píše se čárka: città, perché, caffè.
Pojďme se doopravdy naučit italsky. Skočte na video lekce italštiny nebo mé hravé produkty, které Vás naučí!
Puzzle, deskovky, video lekce, pexeso, domino. Vyberte si. Vyrobil jsme to pro Vás, aby Vás to naučilo italsky.
Chci mluvit italsky →