Italská výslovnost

Samohlásky

Italština má pět základních samohlásek: A, E, I, O, U. Každá má jasnou a stálou výslovnost.

A se vyslovuje jako české “a”, například ve slově “amico”.

E se vyslovuje jako české “e”, někdy zavřeně, někdy otevřeně – ale pokud nejste pokročilí, nemusíte to zatím řešit. Důležité je vyslovit ji čistě jako “e”.

I se vyslovuje jako české “í”, například ve slově “vino”.

O se vyslovuje jako české “o”, opět může být otevřené nebo zavřené, ale na začátku si vystačíte s běžným českým “o”.

U se vyslovuje jako české “u”, například ve slově “luna”.

Dvojhlásky

Některé samohlásky se spojují do dvojhlásek, tedy vyslovují se rychle za sebou v rámci jedné slabiky. Například ve slově “ciao” (čau) se vyslovuje i+a, ve slově “buono” (dobrý) zase u+o. Vyslovujte tyto kombinace plynule a měkce.

Výslovnost písmen C a G

Písmena C a G mění výslovnost podle toho, jaká samohláska po nich následuje.

Pokud za písmenem C nebo G následuje A, O nebo U, čtou se tvrdě. C jako české “k”, G jako české “g”.

Příklady:

• casa – čte se “kaza” (dům)

• gusto – čte se “gusto” (chuť)

Pokud za C nebo G následuje E nebo I, čtou se měkce. C jako české “č”, G jako české “dž”.

Příklady:

• cena – čte se “čena” (večeře)

• gelato – čte se “dželáto” (zmrzlina)

Aby si Ital zachoval tvrdou výslovnost i před E nebo I, vkládá do slova písmeno H. To se nikdy nevyslovuje, ale mění výslovnost C a G na tvrdou.

Příklady:

• perché – čte se “perke” (proč)

• chiave – čte se “kjáve” (klíč)

• spaghetti – čte se “spagetti”

Dvojité souhlásky

Italština má jeden důležitý rys – dvojité souhlásky, které se opravdu zdůrazňují a prodlužují. Nejde jen o pravopis, ale o význam – někdy se změnou délky souhlásky mění význam slova.

Příklady:

• pala (lopata) vs. palla (míč)

• fato (osud) vs. fatto (udělaný)

Tip: u dvojité souhlásky udělejte krátkou pauzu, jako byste se na chvíli „zasekli“. Například: “fat–to”, “pal–la”.

Písmeno H

Písmeno H se v italštině nikdy nevyslovuje. Slouží pouze k tomu, aby ovlivnilo výslovnost jiných písmen (např. změkčení C a G jsme si už vysvětlili).

Příklady:

• ho, hai, hanno – čte se “o”, “aj”, “anno”

• hotel – čte se “otel”

Další písmena, která nejsou běžnou součástí abecedy

Písmena jako J, K, W, X a Y se vyskytují jen v cizích slovech. Vyslovují se podle původu slova, většinou jako:

• J – jako “i”

• K – jako “k”

• W – jako “v” nebo “u”

• X – jako “ks”

• Y – jako “i”

Příklady: yogurt, whisky, taxi

Přízvuk a důraz ve slovech

Ve většině italských slov je důraz na předposlední slabice. Například:

• amico (kamarád)

• telefono (telefon)

• famiglia (rodina)

Pokud je důraz na poslední slabice, bývá to vyznačeno čárkou – často u krátkých slov:

• perché (proč)

• città (město)

Naučit se slyšet a napodobovat italský přízvuk je klíčem k přirozenému projevu. Italové mluví melodicky, zpěvně. Nebojte se jazyk trochu “přehánět”, intonace je přirozeně výrazná.

Výslovnost „r“

Italské “r” se vyslovuje jako vibrující “r”, tedy takzvaně “ráčkuje”. Je to měkké, rychlé, ale znatelné „rrrr“. Je podobné našemu “r”, ale jazyk více vibruje. Slova na procvičení:

• Roma

• amore

• arrivare

• ferro

Shrnutí a doporučení

1. Učte se slovíčka vždy s výslovností, ne jen jako text.

2. Vyslovujte nahlas – klidně i několikrát za sebou.

3. Poslouchejte italštinu každý den – podcasty, YouTube videa, písničky.

4. Trénujte výslovnost dvojitých souhlásek, tvrdého a měkkého C/G.

5. Sledujte přízvuk – kde je ve slově důraz a jaká je melodie.

A hlavně: nebojte se dělat chyby. Výslovnost se zlepší s každým dnem, kdy ji aktivně trénujete.